Oškobrh, tajemný vrch, háji se zelená, skalami bělá nad širou rovinou. Ve stínu jeho dubů a javorů, vazů, rokyt a jilmů, třeslavých osik, jasanů a hladkých bříz, v místech, kde lískoví, klenice, lýkodra s babykou bujely v husté smeči, dařil se čarovný chmel, nejedna vzácná odrůda mocné, hojivé síly.

Na jeho témě kdys Libuše stoupala dřevěnou chodbou, kterouž jí k vrchu sroubili z Libice hradu. A nitrao té hory chová tajemství: posvátné pivo tu dřímá. Spí a probudí se a vytrhne z temného klínu kopce, až uhodí na Čechy největší tíseň.

Tehda se rozlehne pod vrchem širou rovinou hluk zuřivé pitky. Od severu, z pruské země, námořníci přitrhnou, zle budou všecko království vypíjet, až pak mezi Cidlinou a Mrlinou skoro všichni zahynou. Tu bude poslední boj bojován a pruský říční kapitán, na hlavu poražen, odpluje.